VES NA HORÁCH.

VES NA HORÁCH.
Vprostřed kostel s rudou bání, kolem chatky běží – pod horama v stráni rodná ves má leží... Před ní na rozcestí stojí boží muka, za ní v hloubce modrých lesů žežulička kuká. V rozbřesknutí ranním na počátku máje v běli kytic třešní celá ukryta je – jako kruh ji spíná v mezích zkvetlé hloží, a na horách nad ní hoří velké slunce boží. O polednách v červnu v zeleni se skrývá, mizí zcela, jen věž do dálky se dívá – a kol dokol ostře odráží se v zraku čtverce ohnice a pruhy vlčích máků. V podvečerech srpna, když se v kraji setmí, bílé stěny chatek probleskují ze tmy, pásmo hor se halí tmavomodrým šatem, a v polích si cvrčci hrají zralých klasů zlatem. A v půlnocích o vánocích nad vesnicí táhne meluzina dlouze žalující – marně hledá dítě ve sněhovém moři: dole okna a ve výšce věčná světla hoří... Šindel tence praská, led v potoku puká... Před mou vískou na rozcestí stojí boží muka... Pod horama v stráni rodná ves má leží, vprostřed kostel s rudou bání, kolem chatky běží... 10