SENOSEČ.
Po nebi do šíra táhnou se sněhově svítivé mraky,
pole se vlní, stébla v nich mění se v mosazné dráty,
modrými chrpami pyšné jsou, koukolem rozesmáty,
po mezích hoří svízelem a uvnitř rudými máky.
Celá zem volá a láká a vábí dnes k tanci!
Po nebi nesou se oblaka, do kruhu lítají ptáci,
lítají, lítají výš a výš, až za mraky v modru se ztrácí,
po polích v bujném poskoku přidává vítr do kroku,
do šíra, do dálky, do kola zelené vlny se řítí,
po svazích zvonečky cinkají, z jetelišť plamínky svítí.
Na cestách lidé vyrostli. Košile bílé a suknice rudé...
Slunce se směje, a stromy jim kývají do taktu, vítr jim hude –
teď louky se před nimi prostřely... Velký ples bude!
Lidé se po lukách rozstoupli... Tančí již! Ó, jak jsou hbití!
Hned v levo, hned v pravo, dole a nahoře stříbrné stuhy se svítí...
Jak je dnes všude veselo! – Všecko dnes silněji voní...
Na lukách tančí sekáči, a kosy jim jásavě zvoní!
40