VII.   ZNEPOKOJENÍ.

Richard Weiner

VII.

ZNEPOKOJENIZNEPOKOJENÍ.
Šli tudy dva a zpívali, do korun stromů se dívali. Bylo krásné odpoledne. Nejmladší lístky v ruce brali, hladili je, odkládali. Smích jejich růžemi voněl. Tu ztichl les. I já jsem ztich’. Odepiat od všeho – jejich smích plavil se široko světem. Vonivou vlnou zabral vše a zatopil. To poznavše, hluboko zvážněli oba. Nějaký krásný smutek blýská, nějaký smutek, po němž se stýská, tuláku, srdci mému. Něco je nad to, co znám a vím. Snad se mi smíchem růžovým, snad v smutku krásy zjeví. 23
Básně v knize Pták:
  1. I.   UVEDENÍ.
  2. II.   ZROZENÍ PTÁKA.
  3. III.   PTÁK A TULÁK SE PŘÁTELÍ.
  4. IV.   PRVNÍ LET K MĚSTU.
  5. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI.
  6. VI.   PTÁK UVAŽUJE O SVÉ MLUVĚ.
  7. VII.   ZNEPOKOJENÍ.
  8. VIII.   LÁSKA.
  9. IX.   TICHO.
  10. X.   ZPÍVÁNO MILENCŮM.
  11. XI.   OPUŠTĚNÉMU MILENCI.
  12. XII.   CHVÁLA.
  13. XIII.   POCTA NEUŽITEČNÉMU.
  14. XIV.   NOČNÍ BDĚNÍ.
  15. XV.   RANNÍ NÁVRAT.
  16. XVI.   ZLOM.
  17. XVII.   VOLÁNÍ DO VĚTRU.
  18. XVIII.   POČÁTEK MARNOSTÍ.
  19. XIX.   BITÍ KŘÍDLY.
  20. XX.   TOUHA PO MÍRU.
  21. XXI.   HRŮZA Z PRÁZDNA.
  22. XXII.   POUSTEVNÍKOVI.
  23. XXIII.   TULÁKOVI.
  24. XXIV.   NEBI A LESU.
  25. XXV.   PTAČÍ SMRT.
  26. XXVI.   TULÁKOVA ELEGIE NA PTAČÍ SMRT.