– – – jenž řekl: – Věci ochuzují,

Richard Weiner

– – – jenž řekl: – Věci ochuzují, – – – jenž řekl: – Věci ochuzují,
 myšlenka, hrabivá, pobere je a sešlape. Tvary léčkou svedenému duchu, a jež vylouží dokonalost. – Možností, modly, kamejové oči jsou děrami larvy, kterou klame určení, lhostejná kvočna. Já, který nejsem ďáblem, šeptám ti: – Zavrhni, a na trojici oné vymodli zavržení. – Veškerá ona rozloha údolí, hrobu hor nikdy nezasypaného, hrotí se nyní – – večernice sehnala stádce a zašla v dům utrmácená – v ptačí tikavý sen jeden a osamělý. Jak včera, jak před věky, jak tehdy až tento hrob posléze se zavřel, tenký, tenký ten hlásek útočí na ozvěnu sfér, srdnatě hrůtkem burácivý hlas z ní páče, jenž by pověděl. A do mezer smělých „tík“ řítí se laviny ticha hrozného, tvrdého ticha dějstva, a nerozlomný co koule, zapřísáhlý vzdor zamlčet stařičké zemi, kdo že ji zaklel v nevzhledné hořké zrno a s nekonečna nebytí svrhl v bědnou vteřinu trvání. Neumlčí však zvuku-zvonečku, jenž vždy zas vybřídá ze spoust nadějně radostný, a křepce šplhaje, s vrcholků zoufalých sosen důvěrně patří hvězdám do tváře. A hluboký spánek mystickou líhní zítřků. 26
Básně v knize Mnoho nocí:
  1. A bylo chýrné roztržení mračen,
  2. Rozklenout srázné sametové černo
  3. Na špici dýky, která usmrtila,
  4. Den ještě. Za řinoucím mřížovím halasného slapu
  5. Chovají odevzdané beránky, milující svá rouna
  6. TUCHA SMRTI JE KRÁSNÁ...
  7. – – – jenž řekl: – Věci ochuzují,
  8. Hnětu – hnětu –
  9. Ústa blahem zkulacená
  10. Z nečistě vzňatých trav střevlíčích houfů teče
  11. STACCATO
  12. Náměstí dáví tmu leklejší té, jíž se potí
  13. VZPOMÍNKA Z MORVANU
  14. Trpko pohledět,
  15. Citlivé báně echa pružně komíhají
  16. Odkud? – S ledovců. – Odkud? – Z hlubin. –
  17. VÁLKA
  18. Pastucha haleká, a myslivé se níží
  19. Trýznivá věta,
  20. Jméno! – Tvé jméno pravé, ty,
  21. Hedvábné hmaty vyplašených stonů,
  22. Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic
  23. Prasklá kde duha se klene
  24. Mnoho nocí tísní se na cestách svatebčanů,