VZPOMÍNKA Z MORVANU

Richard Weiner

VZPOMÍNKA Z MORVANU
Lasa pomalá, velmi pomalá, pomalá lasa, volná, povolná, plihá, krouživá zvolna kloužou lasa loudavá. Milíře kouří. Do bradatých borovic. *** To je už doba, co tady stojí ten lokajský špalír vousatých veteránů, zapustil kořeny. Tudy nikdy nikdo užuž, leda z milířů kouř – – lasa, lasa pomalá, velmi pomalá, pomalá lasa – kouř milířů, a zámek stydí se v průhledu. Prsteňáčkem leda děkovával chámským holdům, a teď zdraví je napřed. (Co zbylo z feudální pýchy?) Se stráně vidět však celý Morvan. (Lasa pomalá; lesy, lesy, lesy, dužnaté statky, město Avallon příliš krásné chystá se na skále 38 k sebevraždě. Vézelay lesklé jak čerstvý obtisk na modrém satinu, a pod smutným Montréalem zemanská tvrz). Se stráně celý Morvan. V aleji se nudí lenošný Amor, vyvedli ho ze zámku. Co si počne mezi veterány? Nemůže za svou zahálku, neboť všechno zpustlo, a tudy nikdy nikdo už, leda z milířů kouř. Čí hlas ozval se to? Ozval se nějaký? Ó, bože, bože, jaká to dávná zkazka se to zde rozchodila? Lasa pomalá – lasa – velmi – Kloužou povolnápovolná – zajat – Sedí zkazka, češe si vlasy. Bylo to – Ne! Vyhnaly Amora, vyhnaný Mílek. Kdyby si vzpomněl – Počkejte! Milíře kouří, milíře, milíře kouří. Z uhlířovy chatrče umouněné vyšlo dítě. Má krajíc chleba a žvýká prostřed vyrubaného lesa, a stouplo tak si krásně, 39 že srdce usedá. Stouplo si krásně tak, protože se zahledělo pozorlivým tím zrakem nechápavých, jichž nezradí žádná marnost. Stouplo si tak krásně, protože slyší neb vidí – obojí lzeť – jakoby volně, povolně, plize z ručky šlo do ručky pokrevných hlasů, a stojí jak Merkur na kouli uhnětené z dávných časů, a všechno se to točí a třpytí. Kdo se to tady rozchodil? Ticho má jiný krok. A ta zámecká stráň, odkud celý, celý Morvan, a silnice. *** Lasa volná, pomalá lasa, stoupajístoupají, kloužou, milíře kouříkouří, Mílek a dítě na hoře Olivet, celý svět. Bože, bozi, věci, zvířata i lidé!!! Devátý měsíc. Září, září, vzrušené lýry tón. 40
Básně v knize Mnoho nocí:
  1. A bylo chýrné roztržení mračen,
  2. Rozklenout srázné sametové černo
  3. Na špici dýky, která usmrtila,
  4. Den ještě. Za řinoucím mřížovím halasného slapu
  5. Chovají odevzdané beránky, milující svá rouna
  6. TUCHA SMRTI JE KRÁSNÁ...
  7. – – – jenž řekl: – Věci ochuzují,
  8. Hnětu – hnětu –
  9. Ústa blahem zkulacená
  10. Z nečistě vzňatých trav střevlíčích houfů teče
  11. STACCATO
  12. Náměstí dáví tmu leklejší té, jíž se potí
  13. VZPOMÍNKA Z MORVANU
  14. Trpko pohledět,
  15. Citlivé báně echa pružně komíhají
  16. Odkud? – S ledovců. – Odkud? – Z hlubin. –
  17. VÁLKA
  18. Pastucha haleká, a myslivé se níží
  19. Trýznivá věta,
  20. Jméno! – Tvé jméno pravé, ty,
  21. Hedvábné hmaty vyplašených stonů,
  22. Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic
  23. Prasklá kde duha se klene
  24. Mnoho nocí tísní se na cestách svatebčanů,