MRTVÍ PTÁCI

Richard Weiner

MRTVÍ PTÁCI
Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, a čokoládové kuchařky z ostrova Martinique s karakem sedícím ještě spolehlivěj’ nežli kreolský katechismus, říkají na nich ranní otčenáš. Na mramorových deskách před krámy však mrtvolky de grand luxe. (Myslím, myslím na krásné katafalky zesnulých králů, tasené rapiryrapíry kolkolem brání obřadně slzámslzám, by tekly.) Hledí si jich důstojně bělostný zřízenec vznešených jakýchsi pompes funèbres, a firmě oné svěříme jednou rádi péči o duši svou, neboť mrtví dekorativní jsou ovšem po pravici. 52 A jak tu leží, naznak, ve slávě bobkových lístků, a v zobáčku, který nic jiného nyní už neumí, rudou z voskovaného organtýnu svírají sedmikrásu, zatím co nad citronový val kupecké sluníčko stoupá (myslím, myslím na žence spící o polednách, s šátkem na tváři, a štvavý karafiát na nalitých živůtcích děvčat), koho by tu napadlo, ptáček že z příčiny jiné očka svá možná zamknulzamknul, nežli že chtěl!? Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, a na dlažbu pizzicato, pizzicato, ano, to je jejich krev. Tamtéž, tamtéž bobkový list se temní, horkých pásem pomyslné metrum shání v kupu rozuteklou vřavu záludné ulice Vignon, a v pozorných očích kuchařčiných žhne ostrov Martinique. Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, prosebně ohnuté nožky chlácholí, ó, chlácholí nemožné naděje, zatím co křídla, broky těžce splihlásplihlá, už nic. Skrčené pahýly mrtvolek de grand luxe však 53 střeží se, střeží čehosi úkladného,úkladného (neboť mrtví jsou podezíraví)podezíraví), kterak to chápat uprostřed takové selanky, a proč se bránit, jsouce onamo!? Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, na bílých plotnách mrtví jsou stejně věcní jak zesnulí králové na krásných katafalcích uprostřed čadivých voskovic, kolem nichž tasené rapíry obřádněobřadně brání slzámslzám, by tekly. Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, a čokoládové kuchařky z ostrova Martinique říkají na nich otčenáš, uzounké ručky v chevreau rukavičkách, aniž je dojaly zobáčky držící sedmikrásu, lehtají hrudi úhledných ptáků, z nichž někteří zdvořile se smějí. Ale smíšek nesmíšek peče se jednostejně na ohni révovém, jenž dává dobrou chut. Rožeň se točí, a skrčené pahýly podezíravých mrtvých brání se na všechny strany. (Čemu však, čemu i teď ještě?) 54 NěkteřiNěkteří lidé druhdy si také vzpomenou, věci tyto možná že lítaly, kupec však, bodrý, jemuž jsou požehnáním, ze všech lidí nejméně vzpomíná, nejméně, že tyto věci lítaly včera ještě. 55