EDOUARD MANET. I. (Snídaní na pažitu)

Richard Weiner

Rozbřeskne se jitro. Někdy břeskný ten jas vládne celým dnem: poledne zdolá, odpoledním mrtvem metá třepotavá kola, k večeru zvedne svou fanfáru zas, zatřeskne se, sesune se. – Tma je. Ví bůh, jak jsou krásné tyto dny věčně mladé! Ví bůh! Ví bůh, když se hučivé temno zprudka sklade, že ještě zní jitrem, jeho že průzornou písní mi do sna ještě hraje; zástupy světla se tísní u bran mého srdce, ví bůh! Potom pozdravné salvy duní mými sny a věští nový den, jenž se za moři rodí. Stá evokací je – i vstane úžasný, čirý vyplyne v škebli. Pluji v ústrety s lodí, jejíž nejvyšší stožár zorou se rdí. Zpěněné vlny daly lodi mé sta rozdutých křídel – cesta necesta, v ústrety jitru, v ústrety jitru! Na vodách, v kterých se zrcadlí mraky, prchající v úžasném zmatku všech věcí, jen my dva, sami dva. – – Planoucí zraky! větrem sobě vstříc, blíž a blíž. A již! Stiš se, mé srdce, stiš se! – – – – Rozbřesklo se jitro. Kterak břeskný ten jas, v náručí mém zajat přece vítězně zpívá. Jitro nahé! Jitro! Kde je svět, kde je čas? Kde je blud, kde je stín? – Krom nás Slunce jen zbývá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

výhra, prohrát, karta, vyhrát, hráč, sázka, prohra, šach, kostka, bulka

111. báseň z celkových 309

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mandát Luciperův. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. XXVI. Kam se hneš, kudy jdeš, (Jaroslav Vrchlický)
  3. SYLVA. (Antonín Klášterský)
  4. Ad Te! (Xaver Dvořák)
  5. EPILOG. (Josef František Karas)
  6. odliv (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Než zavru oči... (Jaroslav Vrchlický)
  8. Potěšné vidění. (František Matouš Klácel)
  9. TETA (Josef Svatopluk Machar)
  10. XIX. Zas jeden záblesk... (Josef Svatopluk Machar)