ŠUMÍ MARICA...

Jan Rokyta

ŠUMÍ MARICA...
Šumí Marica okrvavená, Balkánem hřímá války ozvěna vůz její letí v údolí z hor, vichrem jej žene Bulharů sbor. Spřežení divné před vozem letí: zástupy starců, dívek a dětí, junáků, mužů, stařen i žen, zsinalý každý a okrvaven. Mrtví to vstali z nesčetných hrobů, volali k pomstě za divou zlobu neslyšným hlasem, však ostrým jak meč, jdoucím až k srdci a zvoucím je v seč. Byl to hlas pěti minulých věků, byl to hlas krve, plnící řeku, byl to hlas smutku, jenž oblakem skryl černavým Balkán i Rodop i Ryl. Dítěti zníval z mateřské písně, do snění lásky zapadal přísně, do práce Bulharu ponuře zněl a ještě do hrobu za ním se chvěl. Před vozem zní teď, v bojboj, jenž se řítí, na němž se lesklé bodáky svítí – za ním jdou, ve zracích posvátný hněv, junáci, na retech válečný zpěv. 15 Jdou, kam jim zjevy před vozem kynou; na sta jich padá, tisíce hynou – v čele však stínů, zjevů těch král, Christo jim Botjov kyne: Jen dál!... Šumí Marica okrvavená, Balkánem hřímá války ozvěna – heslo s hor vrací se na tisíckrát živých i mrtvých: Na Cařihrad! Poznámka: Christo Botjov (Botev), bulharský básníkbásník, revolucionář, padlý v povstání r. 1876.
16