Snubní prsten.

Gustav Dörfl

Z války svaté jede tich a něm český rytíř známým úvozem a s ním zbytky jeho věrné čety – tam už z hvozdu kyne jemu hrad... touhy jeho předmět mnoholetý. Myslil naň, když smrť se zavěsíc stejně na kříž jako půlměsíc po bojištích táhla, zkáza za ní – ach, teď opět hlavu zkolébá na prsou své čarokrásné paní. Tenkráte, když v svatou bral se zem, panoše dal spoutat řetězem, vrhnout v mornu, vranám na pospasy, na krčku že bílém nosíval v škapulíři jeho paní vlasy. Dále duní o zem kopyta, řinčí zbroj a přilba rozbitá... však co to?... on posílal přec zprávy! a teď nikdo trubek hlaholem nevítá ho v lesku nové slávy. A již vjíždí vraném na oři se svou četou v staré nádvoří – je jich málo, jenž ho vítají tu, a jen starý zbrojnoš pomáhá s koně mu a od pláště a štítu. „Aj, kde lid můj a kde paní má?“ na zbrojnoše rytíř zahřímá. „Bojím se, můj vzácný veliteli: kdybych čistou pravdu pověděl, ucítil bych hněv tvůj pod ocelí.“ „Mluv jen pravdu, třeba o smrti, sic můj hněv tě ranou rozdrtí!“ „Sotva’s odjel, tvoje dobrá paní ztratila se z hradu bez stopy a tvůj lid – ví Bůh! – se ztrácel za ní.“ „Bídný lháři, za tu mrzkou lež dnešní noci sotva dožiješ!“ a pán hradu krůpěj po krůpěji stíral s čela, když jak zběsilý hnal se chodbou do komnaty její. Hledal, hledal – marné hledání, volal, volal – marné volání, plakal, plakal – ale holé stěny vracely mu nářek ozvěnou, až si zpomněl na páže své ženy. „Byla by snad k vůli rozkošem s uvězněným prchla panošem?... Když s ním nešla, najdu jeho kosti!“ a hned v mornu hnal se s pochodní, trýzněn hejnem černých pochybností. Běžel kvapně dolů se schodů – vyštval vrány... dávno po hodu, jejž jim poskyt’, nežli odjel z hradu, a hned dal se spustit žebříkem do žaláře hrobového chladu. Sešel... mráz mu vběhl do těla... v koutě vskutku kostra ležela... pochodní si lépe svítil na ni... ha tu druhá – a té na prstě skvěl se snubní prsten jeho paní!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

558. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smíření. (František Alexandr Rokos)
  2. XXI. Války milovné Kouřimské kníže, (František Jaroslav Kamenický)
  3. Rakovník. (Matěj Havelka)
  4. LXVIII. K vůdci Němců raněnému v boji (František Jaroslav Kamenický)
  5. Žižka před Rábím. (Adolf Heyduk)
  6. Jednání druhé. (Jindřich Böhm)
  7. Den svatého Rufa. (Vincenc Furch)
  8. Pan Milota. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  9. VI. Zřel zástupy – své opouštěly chaty, (Jaroslav Vrchlický)
  10. Marnost nad marnost. (Jaroslav Vrchlický)