PO MNICHOVU.

PO MNICHOVU. Naše závazky k Československu jsou svaté a neotřesitelné. Edouard Daladier, 14. VII. 1938.
Již tedy není jich, těch svatých závazků... Oč klidněji teď bez nich spíte! Vy bez otčenášků i beze zdrávasků si se svědomím poradíte. My, včera spojenci a vzácných přátel stát, dnes cizinci jsme nevítaní. Příteli do očí kdo pohlížel by rád, když zradí ho a na smrt raní? Když bratra obelže, a v jámu sraziv jej, spoutána v ruce vrahů vydá? Za lásku, za věrnost když černou beznaděj mu smění, žlutý výsměch přidá? – 23 Přítele prodáváš, Francie šílená, za kata pousmání lstivé... Víš, na čí půjde vrub ta v počtech zmýlená, ta zrada krve spravedlivé? Víš, bezcenný jen brak žes draho koupila za svoji čest a naše muka? Výstrahu poslední, ó sestro zbloudilá, už tajemná ti píše ruka! Víš, s cesty sešedši, že ve tmách budeš nýt, vždy hlouběj v bahno zapadati? A v slzách dětí svých svůj pokálený štít že marně budeš omývati? Je svého osudu však strůjcem každý sám. Vy jásáte, my krvácíme. A zbytkem krve své se za svou lásku k vám a za vás hanbou, hanbou rdíme. 1938. 24