KOLEDA

KOLEDA
Na nebi hvězdic rozseto jest v lese jak zvonců vřesných. A kolik tu hvězd, tolik i cest, podivuhodných a přesných. Hledíme do moře hvězdiček, staré luštíme téma: Která z těch tisíců cestiček je cestička do Betléma? – – – 40 Ve městě pyšném i v okolí všichni lidé už spali. Jen pastýřové na poli o svoje ovečky dbali. Tu znenadání k půlnoci divné slyšeti hlasy. A přivítat, možná i pomoci už peláší prostovlasi. Nad kvítkem z růže blažená se nahýbá Čistá Panna a dalekou poutí znavená sem zahýbá karavana. Kořením vzácným zavoněl chlév, třpytí se poklady z báje a v cherubů jásot a v serafů zpěv pláč dětský zní z teploučké stáje. – – – 41 Na nebi hvězdic rozseto jest v lese jak zvonců vřesných, a kolik tu hvězd, tolik i cest, tak vážných, osudně přesných. Do moře hledíme hvězdiček, prastaré luštíme téma: Která z těch tisíců cestiček je cestička do Betléma?... Neslyšet hýkání oslátka, umlkly pastýřů zvonce... Či skončila překrásná pohádka?... Vždyť pohádka nemá prý konce!... Do moře hledíme hvězdiček a staré luštíme téma: Která z těch cest a cestiček nás povede do Betléma?... 42 Pátráme... Ale žel, sláby tak jsou znavené zornice lidí... Což však, velkých-li mudrců zrak dále a jasněji vidí?... Hoduje v paláci Herodes... Ale což, touto-li chvílí nad srdcem prostým právě dnes posel boží se chýlí?... Až se mu hlavička ligotá, jak velikou novinu nese!... Což, nemá-li konce báj života?... Veselme se!... 43