RÁNO NA VSI.

Ladislav Linhart

Jas slunce řeku pruhem zlata zalil, a vánek vlnami, hle, pohrává! A mizí závoj mhy, jenž kraj kol halil: Tam rolník kyprou půdu zorává. A zpívá: „Byl jsem u své milé včera. To byl, ach, podvečer tam na statku! A když jsme loučili se za nočního šera, mně dala kytku za klobouk co památku!“ Já naslouchám a nálada mne tklivá a zvláštní jímá stav mdlý, teskný, opilý. Jdou duší vzpomínky a z nich se smutně dívá mé mládí ztracené a dívčí profily.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

119. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STESK NOCI. (Karel Babánek)
  2. Vlny řeky. (Xaver Dvořák)
  3. NOKTURNO. (Rudolf Illový)
  4. MELANĚ (Božena Benešová)
  5. AS (Rudolf Medek)
  6. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  7. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  8. LXVII. Hučí jez a řeka zpívá, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Na lodi. (Augustin Eugen Mužík)
  10. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)