Cestou v samotách.

K. Egor

A střemchy do snů našich voní, a v cestu sypají se lístky bílých květů. Tvá hlava na mou hruď se kloní, a tisíc polibků mne vábí ve Tvém retu. Jdem cestou tichou, opuštěnou, kde nikdo nechodí, jen věčný smutek stínů. Jdem sami, Tys již moji ženou, jdem mimo všech, kde Tebou v přírody svět splynu. Vždy, Tvá-li duše se mnou kráčí, i tam, kde nikdo, zjeví se mi velké Žití, jež samotáři víc než stačí; i tam, kde mrtvo, Tebou v požár duše má se vznítí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

69. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  2. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Resignace. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  6. JAK ŽITÍ. (Adolf Brabec)
  7. ŽIVOTEM. (Adolf Brabec)
  8. 22. Za jediné tvé slůvko, (Josef Kuchař)
  9. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  10. Národní píseň. (Karel Babánek)