Modlitba.

František Sís

V chrámu Neznámého skláním kolena svá, spínám ruce své, abych setřásl s těla svého hrubé výpary hnijícího bahna světa, abych zmrvenou duši svou vznesl ve výše, kde neplane stuchlé světlo pozemské, abych melodií harmonickou profanními tony světa nerozrytou zapěl čistý hymnus Tajemnému, jehož neznám a nepoznám. Má duše v zapomnění modlitby se hrouží, sladkými tony spěje k Neznámému, jenž ovíjí ji vonným dechem svým, vine k srdci svému bílým polibkem. A mění se duše v lilie květ.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

216. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vladaři snů. (Otokar Březina)
  2. APOTHEOSA KLASŮ (Otokar Březina)
  3. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  4. Vězeň. (Otokar Březina)
  5. SAMOTA (Růžena Jesenská)
  6. Výkřik ze tmy. (Milan Fučík)
  7. PERSPEKTIVA. (František Rybář)
  8. Ultima rerum. (Bohuslav Květ)
  9. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  10. O. Březinovi. (Sigismund Bouška)