V mlhách.

K. Egor

Jak bílé dechnutí Zimy mlh vidina jemná rozpjala křídla. A veliké skvrny žluté a hnědé a rudé juž umdlených stromů na křídlech mlžiny hasnou. Stojím na skalním trsu a do mlhy zírám... Závratné ticho prosáklo mlhou, obzory všechny ztonuly ve vlhké běli. Jen veliké skvrny žluté a hnědé a rudé stromových korun jak mrtvé oči pohaslých přátel bijí v mou duši. : Z rudých zřím výčitku stydlého Slunce, výčitku kajících vášní, výčitku uzrálé bolesti za rozkoše květy;... hnědé jsou smutkem zmařených tužeb a žluté planou šílenstvím krásy Života konce. Stojím na skalním trsu a do mlhy zírám, z ní strašlivé oči výčitek, smutků a šílenství bodají v můj vylhaný klid duše.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

500. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  2. Bylo to na podzim, k večeru... ( K. Egor)
  3. KVĚTEN. (František Taufer)
  4. Ledy v dubnu (Stanislav Kostka Neumann)
  5. HLADINA (Rudolf Medek)
  6. PŘI ZÁPADU. (Antonín Klášterský)
  7. PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA... (Viktor Dyk)
  8. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  9. Zimní večery. (František Švejda)
  10. NÁDRAŽNÍ SVĚTLA. (František Taufer)