JARO
Jaro započíná dvacátého března,
příroda se budí, všecko pučí.
Mnohý student snaživý teď sezná,
na zimník co zastavárna půjčí.
Svěží zeleň svítí z luk a polí,
země voní, slunce hřeje krásně.
Míza stoupá. Na redakční stoly
hromadí se erotické básně.
Stromy a též keře raší v parku,
kosi v nich už brzy zahvízdají.
Na lavičkách večer plno párků.
Čápi teprv pozděj’ přilétají.
Vlaštovky už mladým hnízdo staví,
budku družce upravuje špaček.
Mladé dívky pletou mužům hlavy,
zvláště, nenosí-li šněrovaček.
Jaro čas je zasvěcený lásce.
Vím to z vlastní zkušenosti, neb jsem
30
zamilován též. Vždy na procházce
čeká na mne moje milá se psem.
Hledím na ni jako na světici,
to je u dívek mým zvykem vždycky.
O psu jejím také mohu říci,
že mi nanejvýš je sympatický.
Říká se sic, že pes je tvář němá,
rád však hladím jeho kožich černý.
Dověděl jsem se dnes o něm z Bréma,
že tvor velmi chytrý je a věrný.
Pse mé milé! Moje sympatie
k tobě rostou i můj obdiv velký!
Věrnost tvoje bod snad jediný je,
v němž se lišíš od své velitelky.
31