I. VÁNOCE

I.
VÁNOCE
„Běh času roven řeky toku. Než obrátíš se, deset roků je pryč a mimo nadání zas máš tu lidu sčítání. Jeť nutno v evidenci vést, kolik nás v světě vlastně jest.“ Tak svatý Josef vzdychl sobě, když sedl u večerní době si k novinám a v těchto čet’, že má být spočten celý svět. Augustus císař nařízení takové vydal. Bez prodlení se každý za tím účelem má odebrati v rodnou zem a v obec, kde se narodil. 33 Josef hned nakvašený byl. „Už po krk toho mám já taky, co vymýšlejí na chudáky si tihle velcí páni v Římě. Jsem dobrák, to však dopálí mě, nastoupit tuhle cestu velkou zrovna teď, když mám před veselkou.“ (Byl tesař, poctivý a chudý. Poctivým zle se vede všudy, v Americe i v Nazaretě. Tak už to chodí na tom světě.) Tak lál a bručel na úřady a na výnosy slavné vlády. Však východ z toho nebyl jiný. Zanechal svojí tesařiny, sebral své všecky úspory a přes doly a přes hory šel do Betléma. Na cestu vzal Marii, svou nevěstu. Nad Marii svět vezdejší neviděl dívky krásnější. Nadzemský téměř půvab z dětských jí lící zářil v rajské kráse. Postavou z dívek nazaretských jí žádná nevyrovnala se. Vlas tmavý byl. A do očí stín padal hustých obočí. 34 Nic zvláštního to proto není, že Josef v ní měl zalíbení. * Noc byla studená a němá, když dorazili do Betléma. Sníh drobný vzduchem poletoval a za mraky se měsíc schoval. Čas pochmurný a nemilý. Tu a tam ještě svítili. Je věru těžko pocestnému za noci nocleh hledati. Jsou srdce chladná k stesku tvému, pomoci nikdo nedá ti. Na mnohé dvéře zaklepali, však všude se jim tvrdě smáli. Konečně, zapuzeni všudy, znavené složili své údy ve starém chlévě opuštěném. Byl chatrný a vystlán senem. A u dřevěných jesliček stál podle vola oslíček. Trampotám nikdy konec není a tak i zde na dovršení všech útrap, jichž už bylo dost, radostná přišla událost. Znavena k smrti, rozechvělá, v sychravé noci uslyšela 35 zalkání první svého děcka nejkrasší dívka nazaretská. Josef se divil, a ne málo, jak se to vlastně všecko stalo. Však, ač měl malou radost z toho, nelámal si s tím hlavu mnoho. Pastýři, kteří blízko tady se svými nocovali stády, poctili návštěvou je svojí, jak v písmě svatém psáno stojí – Korunované hlavy všady se do všeho též pletou rády, i do čeho jim pranic není. A tak i v tomto okamžení. Tři králové sem od východu ze vznešeného přišli rodu. Neví se však, kde vedli vládu. Jeden z nich byl prý černý vzadu. Dítěti dary podávali a důležitě kolem stáli. A u dřevěných jesliček stál vůl a vedle oslíček. 36