II.
MLÁDÍ JEŽÍŠOVO
Kdo dětí neměl, nemá zdání,
jak těžké je jich vychování.
Z té nejkrásnější theorie
se dítě mnoho nenaučí.
Neb život trochu jinačí je
než moudrost, jež se v školách učí.
Dá najíti se vskutku stěží
výchovy správná methoda.
A přec, jak čteme, v dětech leží
budoucnost všeho národa.
Též vychování Ježíše
nebylo zrovna dokonalé.
Přispělo k tomu nejspíše,
že Josef vedl málo stálé
živobytí a vybývalo
mu na ty věci času málo.
Tak, ještě když byl Ježíš mlád,
Josef byl nucen do egyptských
37
krajin na rychlo utíkat,
z důvodů asi politických.
Stihala ho, což fatální je,
Herodesova policie.
Několik roků vzdálen světa
žil v nuceném tom exilu.
– Tak Ježíš prožil mladá léta
v půvabných krajích na Nilu,
kde háje palmové a houští
zírají v modrých vodstev klid
a vážně na pokrajích pouští
dumají stíny pyramid,
kde lotosu květ zkvétá svěží
a kalich zvedá k měsíci
a ve stříbrných nocích kněží
jdou v staré chrámy, mlčící.
Tak uplynula mnohá létaléta,
než mohli se do Nazareta
vrátit a v středu svého lidu
žít v pokoji a blahém klidu.
Zde do školy dán Ježíš taky.
A nutno říci, mezi žáky
nebýval nikdy poslední.
Nadání jevil nevšední.
Byl vnímavá a vtipná hlava.
Osvojil všechnu moudrost sobě
a brzy věděl, jak se stává,
víc nežli učitelé jeho.
38
(To doposavad v naší době
není nic příliš nesnadného.)
Však horší bylo při tom, běda!
že byl též velký neposeda,
a učitelé jeho milí
trápení měli s ním co chvíli.
Všetečně leccos od nich zvídal
a vzdorně někdy odpovídal.
Ledacos se mu nelíbilo,
co jiným téměř svato bylo.
O nepřístojných věcech bádal
a s učiteli rád se hádal,
vše vykládal si dle své hlavy,
nu, zkrátka, rebelant to pravý.
O svaté víře pochyboval
a vůbec podivně se choval.
Všemu chtěl nejlíp rozuměti.
Byl jiný nežli všecky děti.
Též mimo školu se tak choval
a všecko v městě kritisoval,
úřady, kněžstvo, Velkou Radu
a ve všem nějakou zřel vadu.
To způsobilo značný zmatek
v hlavách všech nazaretských matek,
jež varovaly víc než dosti
své syny, aby vystříhali
39
se Ježíšovy společnosti.
Však chlapci na to málo dbali.
Když jeho matka dověděla
se o tom, vyděšená celá,
rukama bolně zalomila
a sama k sobě hovořila:
„Ó, to je pro mé srdce mnoho!
Bůh ví, co bude z hocha toho!?
Ó vědět jenom, odkud bere
buřičské svoje nápady!
Dělá si nepřátele steré
a štve na nás jen úřady.“ –
Obrátivši se k Ježíšovi
mluvila k němu těmi slovy:
„Kdo do všech rýpá, ten si škodí.
Víš, tak už na světě to chodí,
a nikdo z nás to nepředělá.
Možná, že ty máš pravdu zcela,
však říkati to nemusíš.
Líp, když si to jen pomyslíš!
Neškodíš sobě jedině,
škodíš tím celé rodině.
Děláš nám spoustu obtíží! –
Kde skončíš? – Někde na kříži!“