II. Američtí reservisti
Kdo rakouský jsi poddaný,
císaři pánu oddaný,
chystej se k cestě! Hola!
František Josef volá.
Jsou dnové v říši neklidní.
František Josef ve Vídni
dal rozeslati listy
na všechny reservisty.
Mládež povinná vojnou
má z toho radost hojnou.
Však marně čekají na ni
rakouští vojenští páni.
Vojenští páni v říši
do Ameriky píší,
chtí české mládence zvábit:
„Pojďte se k nám dát zabít!
Kufříky připravujte,
ke plukům narukujte,
životy pojďte klásti
na oltář širší vlasti!
75
Přijeďte rychle z dálky
do loupežnické války.
Pokořit chceme Srby..
Moc už nás záda svrbí.
Vstříc jdeme velkým změnám.
Německo pomůže nám.
Přijeďte v naši stranu
stříleti do Slovanů.“
Tak píší páni z Vídně
a reservista klidně
čte si to v Americe.
Baví se převelice.
Svůj kufřík nepakuje,
ke pluku nerukuje.
Neví, proč v květu žití
má se dát zastřeliti.
Čte výzvu k vojně z dáli,
dí: „Zdrávi vzkazovali!“
A potom s myslí hrdou
jde vypít jednu tvrdou.
Ta jde mu k duhu posud,
však širší vlasti osud
i celé monarchie
mu zcela lhostejný je.
Rakouská celá říše
k úpadku spěje tiše,
76
ke zmatkům převelikým,
nelitována nikým.
Nikdo ji nelituje,
nikdo ji nemiluje.
Lidé, jež volá k zbrani,
dělají vtipy na ni.
V srdcích všech za to žije
ku Srbsku sympatie.
Každý dí: „Každopádně
řežte do toho řádně.“
Po pomstě touha kvete
za křivdy tisícleté.
Hoj, vy vídenští páni,
přišel den súčtování.
Za křivdy persekuce
k pomstě se zvedly ruce.
Slovanstva obr vstává
a na pochod se dává.
Svět zase po dlouhých rocích
se zachvěl při jeho krocích.
Staré se říše boří.
– A Evropa už hoří...
– (29. července 1914.)
77