ANNY

František Zavřel

Je kraj, kterým šla krásná Anny do dálky zraky vpíjejíc, on hoří sluncem sešlehaný a dnes je spit a zmámen víc. Na tebe vzpomíná on tiše, trs modrých květů, kruhy vln, cos nebeského na nich dýše: ten zvláštní kraj je tebe pln. Já vidím jej a tebe slyším, ó dvakrát sytá rozkoši! vrou vlny rytmem stále tišším a je to on, jenž pustoší. Dál! Dál! Je nutno umlčeti, co zjihlé srdce opíjí, je nutno rychle neslyšeti tu slastnou pramelodii!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1069. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. S ONOHO BŘEHU. (Petr Křička)
  2. Písně svatební. (Milan Fučík)
  3. BLAHOVĚST JARA. (Zikmund Winter)
  4. PONOCOVÁNÍ. (František Taufer)
  5. ROZESLÁNÍ UČENNÍKŮV. (František Taufer)
  6. SMUTNÁ ROZKOŠ. (František Taufer)
  7. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  8. Utrpení touhy. (Antonín Sova)
  9. PROLOG (Rudolf Medek)
  10. SLUNCE. (Antonín Sova)