Kytice.

Karel Jaromír Erben

Kytice.
Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly. I zželelo se matce milých dítek: duše její se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jímž mohylu svou pokryla. Poznaly dítky matičku po dechu, poznaly ji a plesaly, a prostý kvítek, v něm majíc’ útěchu, mateří-douškou nazvaly. – Mateří-douško vlasti naší milé, vy prosté naše pověsti! natrhal jsem tě na dávné mohyle – komu mám tebe přinesti? [1] Ve skrovnou já tě kytici zavážu, ozdobně stužkou ovinu; do šírých zemí cestu ti ukážu, kde příbuznou máš rodinu. Snad že se najde dcera mateřina, jíž mile dech tvůj zavoní; snad že i najdeš některého syna, jenž k tobě srdce nakloní! 2
Básně v knize Kytice z básní:
  1. Kytice.
  2. Poklad.
  3. Svatební košile.
  4. Polednice.
  5. Zlatý kolovrat.
  6. Štědrý den.
  7. Holoubek.
  8. Záhořovo lože.
  9. Vodník.
  10. Vrba.
  11. Lilie.
  12. Dceřina kletba.
  13. Věštkyně.
  14. Sirotkovo lůžko.
  15. Večer.
  16. První májová noc.
  17. Panna a máti.
  18. Cizí host.
  19. Anděl strážce.
  20. Smolný var.
  21. Odchod.
  22. Sbor při otevření měšťanské besedy v Praze dne 1. února 1846.
  23. Perlový vínek.
  24. Král duchů.
  25. Píseň Illyrův.
  26. Svatojanská muška.
  27. Zazděná.
  28. Tužba dívčí.
  29. Ohlas žalmu 45.
  30. Ohlas žalmu 140.