SURSUM.

František Rybář

Vzduch sytý vůněmi mou hlavu ovál v hlubokých lesích načerpav jich kdesi. Snad chvíle přišla již, bych zas se vzpamatoval. Mé srdce touží, srdce oddechne si. Ve hloubi nebes obláčky se nesou, reflexem slunce jako stříbro hoří. Snad do duše mi temnot jasnou záři střesou, a velkou ideu, již čekám, stvoří. Vždy do závratí nebes zrak svůj zdvihám, kam všechno chtění, myšlení se ztrácí, a sílu hledám vzít je, věčným svěřit knihám skrášlené smutkem, silnou exaltací.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

118. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Sněžce. (Emanuel Miřiovský)
  2. NOCI. (František Kvapil)
  3. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  4. III. Když ponejprv jsem políbil (Adolf Heyduk)
  5. MODLITBA ZA MRTVÉ. (Antonín Klášterský)
  6. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  7. V bezvětří. (Jaroslav Vrchlický)
  8. X. Já lesem šel, v své duši pouze tebe... (Jaroslav Vrchlický)
  9. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  10. BALLADA 15. (Jiří Mahen)