ÓDA IDEÁLNÍ.

Alois Věkoslav Haber

ÓDA IDEÁLNÍ.
Hle! Bída kráčí veliká a slavná, zkrvavený cár ji co purpur kryje. Z její ňader vyhublých a svislých žár tryská příštích století. Své ruce vztahuje k nám kostnaté a skřekem děsným hlásá dějiny. Svých hrdin ssaje krev. Zrak ztřeštěný a lebi rozbitou, vlas krví zpečený a ztuhlé rty. Je nestoudná, jak nevěstka, smrtelnou nahotu staví na odiv, na těle špína, v cárech kal, beze cti, poslední trhá cár. Ó! Bído, přijď! Z Tvých ztuhlých rtů chci polibek, z Tvých ňader chci já moudrost píti, ó přijď – jen přijď! V Tvém děsném oka pohledu plá velká pravda, kterou tuším, z Tvé lebi rozbité se lije život, v Tvém lůně vyprahlém tam vzniká život, Ty dáváš život velikým, jsi matkou geniů, já prahnu touhou po Tvém klíně, v němž chtěl bych navždy spočinout! Ty’s pravá myšlenka – ó pojď, jen pojď, Ty’s smělá, ze Tvé ruky vzejde čin! Jsi velikou, má Bído! 8