SLEZSKÉ ELEGIE.

Josef František Karas

Stvol zlomený, květ podupaný, svadlý, na starou bolest vzpomínkou se mořím. Jak lid můj žije? Denně hledím k horám, je přeletět vždy touhou novou hořím. Je slyšet hlasy? Kdo že, synku, tobě do starých ran lil olej rozžhavený? Čí radost třeskla hlasem pušečných salv, když k nebi zněly tvoje marné steny? S Němcem Polák obejmul se k tanci – překáželi čeští „zaprodanci“. Polský mazur, pruské Wacht am Rajny – plod až vzroste, bude tvor to bájný, rusý Minotauros, hněvné zraky – hajlování, bumly, krakovjáky. Ruku v ruce, roztoužené oči. A co Čech? Či do cesty jim vkročí? Němec mečem, Polák karabelou čistit chtěli slezskou zemi celou. Pár hlav sťali. Nové šiky vstaly. Spojenci se toho nenadáli. Smíříme se? Zgody těžkým vínem opijem se někdy pod Těšínem? Zahrají nám „bratři“ notou jinou. Opět zazní ocel nad Lucynou. Nekvil, nelkej, sousedův kdes chytá stoh-li. Stokrát, Slezsko, o tvé bídě vykřikli jsme – litovali, poplakali, nepomohli. Sousedův stoh že kdes chytá? Ať si hoří! To je moudrost prostředí, v němž žijem, hrstka plavců v rozbouřeném moři. Vratká loď je, ruce plavců unavené. Věštili nám věštci smrt už stokráte snad. A smrt přece naši loďku nedožene. Lepších časů kdysi pozdravíme zoři? K veslům, bratři! Pozor! Rovnou proti vlnám! Vichr ohne nás, však přece nepokoří!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 2 místa; jsou označena takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

106. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POSLEDNÍ BOJE BALTICKÝCH SLOVANŮ. (Vincenc Furch)
  2. LORD BYRON. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Koliština. (Vincenc Furch)
  4. XXIV. Dlouho v míru již co tichá zoře (František Jaroslav Kamenický)
  5. Dumka. (Vincenc Furch)
  6. Kosa polská. (Vincenc Furch)
  7. Trębowla. ( Ceyp z)
  8. 77. Aj, ty Labe, proč tak slzou mutnou (Jan Kollár)
  9. [Mezi znělku 229. a 230.] V letu tomto nové vidění zdá (Jan Kollár)
  10. 259. Slávové! vy ducha nesvorného, (Jan Kollár)