LIST Z VENKOVA Je právě poledne. A prší do rybníka.Čtu Ibsena.Toť vše, co děje se.A tím bych mohl skončit dnes svůj list,nejvýš, snad ještě připsat dojem svůj:že pohřbívám své kdysi – naděje.Leč jiná věc mi náhle napadla,a ta má stránku, kterou zajímá.My o tom kdysi spolu mluvili.I tehdy bylo všude deštivo,Vám Brand se líbil (inu, jak by ne?!)A jezy zpívaly, ach, jezy zpívaly,a s hlukem vpadaly do hudby mlýnských kol.My tehdy o tom spolu mluvili:o vodopádu, který hrnul byspousty svých perel ke dnu propastí,však který mlčel by a duši zarazilbílého ticha mdlými přívaly...59– Jak s prsty, jež na strunách omdlely,a nedohrály slavné sonatya bez modlitby chvíle posledníledové na smrt svoji čekají –zatím co virtuos v rtech hoří polibky,ve hloubkách srdce krví čerstvých rana v duši touhou mužsky jíti v předpolibky probíjet se, ranami,až k cíli, kde lze sobě poplakat –tak tehdy v žití jsem si připadal,má ruka jeho struny svírala.Já nevím ovšem, kterak bylo Vám,však zdálo se mi v duchu oba dvaže navzájem jsme sobě slíbili,že budem čekat.Na co? Na koho?To říci těžko – tehdy bylo mi.Však dnes to vím. A to je právě věc,jež nyní mi tak náhle napadla.(Jen ještě slovo. Komparace máse neshoduje ve všem do slova,tak zvláště v pláči, jak přec znáte mne,jsem nikdy nebděl snad a pláču-li,pláču jen pro úplnost svého osudu.To ještě patří sem. A k věci teď.)My zřeli zpět a z bodu onohoje věru pěkná po nás vyhlídka.Za jeden rok se lecos změnilo.Vy redaktora svého našel jstei milenku, jež dvacet nemá let.60Však jednou věru vzpomenete sina tyto řádky, které vědomněvědoměVám nyní říkají: ten jeden rokdefinitivně stočil osud Váš;nic nelze přidat a nic odvolat.Už jiný nebudete nikdy víc;co napíšete; tisknout budetea životní svou práci svedetek větší neb menší dokonalosti.A ve své ženě ženu znavíte.Neb šerá mátoha to procitlave hrudi Vaší k žití ohřátáohřátá,ta v prsa tluče se: hle rytíř jsem.Já za Vás cítím ji dnes poznovu.Vy božstvím lásky dnes ji zovete.A já mám tudíž právo čekati,že na mé dvéře jednou z večerasvou pevnou pěstí bušit budete:„Oh, otevřete milý příteli!Jsem unaven cestami dlouhými,jakož i lásky věčným blouděním.Je tolik rozmilá. Zná hladit po vlase!Má duši ve zracích! Je moje jediná!Jen trochu málo u Vás posedím.Však slyšte, příteli, jsem nečistýpo dlouhé cestě své. A zítra za rohemVašeho domu, dostavit se mám.Teď vzpomínám! Kde je náš vodopád?Jen trochu omýt se by vzpružilo...Jen trochu nohy spláchnout vlnami...61A vidíte, Váš přítel milenýby do dveří Vás pustit nemohl,jen do klíčové dírky říkal byVám teskné své z hrdosti vyznání:„„Bláhový, který právě v chvíli téna vodopád náš vzpomenout jste moh!Ten kdyby byl, co daná illuseby nikdy lavoirem nesměl býtpro Vaše nohy těžké blouděním.To byl by hrob, jenž slovem nezradí.Byl by to hrob pro naše štěstí. Nebto celé naše štěstí nesmírnéutonout může v jedné krůpěji,žiješ-li sám a sobě tváří v tvář,svůj počátek a plánů vlastních zmar,hned začátečník ve hře o svou smrt,hned virtuos na strunách života. –Ten vodopád by mlčel na věkyvěky,neklidné slunce když by plálo v něm,i v divokých tmách slova neřek by,kde rozumní, když právě neusnou,tak jako Vy teď, hýří občanskya smějí se své vlastní podobě...I je mi hořko z Vaší žádosti...a smutno je mi... z Vaší radosti...““Toť tedy resume: dost ušel jste.A s chvatem času by jste držel krok,Vy stále delší kroky činil jste,a stále kroky svoje střídavějste vyměřoval dál a dál a dál,62a někam v konec přece došel jste.Leč jak jste spěchal, vypadalo toprávě tak, jako kdyby kulhal jste,a stačit nemoh svými silami...Já zatím ani o píď nehnul se.Jen málo vzrost jsem; a můj horizontsvé barvy bolestné dál protáh k západu.Já balvan času na svá prsa strh...Nic nevonělo na něm, nehřálo,co kvetlo, kořen mělo ohyzdný,jen smutek jeho kraje obrůstal,a místa měl, kam padnout bylo lze...To nejkrásnější bylo na tom všem.A čerta! Nechme stranou vodopád.To nešťastná jen byla myšlenkabez vztahu k nejbližšímu osudu.Já zcela jinak chtěl ji vyjádřit,neb příliš čistá, svatá zdála se;však tak se stává: že i svatá věcse vyslovením v směšnou obrátí.Já chtěl bych reálněji mluviti.Ó, příteli, ač vždy jsem člověk byl,od doby nějaké jsem také muž.A stále týž, mám zrak, jenž chmurný sic,však vidí do věcí, jak všechny stvořeny:Tož ten je mého zraku úsudek:Na hmotě kvetoucí vše děje se,a z částí na duši. A celá věc63je rozdělena tak, že hmota jepodkladem všeho; duši zbývá tu,jen vydat to, čím sama trpěla.A prostřed toho, co zvem vesmírem,kde nabýt tvaru možno vteřinou,žiješ-li sám a sobě tváří v tvář,můžeš svou věčnost lehko vypočíst:je jako kořist zlého anděla;viděla křídla z bláta zrozena...A proto příteli, můj promiňte mi ton,jímž dnes jsem Vás v svém listě častoval;Vy odbyl jste si zkoušku zralosti,jste uznán pro dnes s dobrým prospěchem,a já se k tomu dívám lhostejně...Venku je stále stejně. Prší tam,je sychravo, místy i zoufalo.To ne však z nechutí nad ztraceným,spíš z šíleného blaha nad klíčem,jenž k tajemství byl náhle nalezen.Až sejdeme se – možná, brzo už –pak povím Vám víc. Dnes pak na pamětVám kladu ještě plnou víru svou,že ráj to je, na nějž my čekáme,ten ráj že stále však je hvězdám blíž,než vlastnímu našemu rozumu...64ADOLF HEYDUK: