PŘI ODCHODU Z VLASTI.

Josef Václav Frič

Ještě jednu píseň, matko, ti zazpívám, ještě jedno s bohem v luhy tvé zakývám. Ještě jednou slzou svatou půdu zkropím, ještě jednou zrak svůj v krásy tvoje ztopím. Přijmi poslední to syna políbení, a zachvěj se studem při tom rozloučení. Zhyň v tom otroctví svém, bídná matko moje, když své syny nechceš povolat do boje. Oj šílená matka, jež své plody dusí, a které se vzdory vrahokárné hnusí. Nač v svém lůně trpíš prach svých padlých synů? jako ze srdce, tak vyhosť ho též z klínu; Abys vrahovi se lépe zalíbila – a zlíbej tu ruku, která ti je zbila. Smilná matko! uč se lépe s vrahem hráti, chtělas líbáním ho svým jen pouspáti... Usnula jsi sama! zatím krev tvou ssaje, v ztraceného ráje sen tě kolíbaje. Ne tak! – Odpusť, matko, hříšné slovo syna; vždyť jenom ta láska byla tvoje vina. Dost již od krutých jsi vrahů poraněna, nesmíš rouháním i mým být domučena. S bohem buď! ach, běda, že ti nepomohu; slyšet smrtelné však vzdechy tvé – nemohu. Pro tebe syn mnohý život svůj dal v boji, já bych ti dal rád i nesmrtelnost svoji. V kraji dalekém až tesknotou snad zhynu, věz, před boží trůn že mžikem se vyšinu, Abych k otcovským tam nohám jeho padnul, v oběť duši svou tam složil – a pak zchřadnul. Bůh tu oběť sešle andělem svým dolů, a můj kraj se vzkřísí z hrůzy smrtných bolů.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

784. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIV. Když jsem zpívával co malé dítě (Jan Neruda)
  2. Píseň Svatohorská. (Beneš Metod Kulda)
  3. VETŘELKA. (Ruda Mařík)
  4. Obraz Matky bolestné. (František Kyselý)
  5. Matka Ježíšova. (František Leubner)
  6. POTĚŠENÍ ZARMOUCENÝCH (Xaver Dvořák)
  7. LXIII. Po letech zas dotýká se noha, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Mater dolorosa. (Xaver Dvořák)
  9. Zda viděls kdy matku zšedivělou (Josef Holý)
  10. NEKONEČNOST. (Bohdan Kaminský)