Píseň.
Dalas mi růži a hořec
a já to dobře vím:
Tvá duše planouti touží
s bolestným sněním mým,
rozkvést a zazpívat slavně
v nádherný, opojný tvar,
do teskné modři hořce
vnésti svůj plamen a žár.
Ale ten hořec, ten modrý,
rozkvétá – víš-li, ó víš –
v pokojných samotách horských
vysoko nad země tíž –
v ponurém šumění stromů,
32
v bouře i slunce i blesk
zpívá si ztracený mudrc
pro sebe modrý svůj stesk.
Nevzpínej, rudá se růže,
vysoko nad svůj sad,
sluneční pozdrav tě může
slavně jen zalévat –
dalas mi růži a hořec
a já to dobře vím:
duše má planouti musí
sama jen toužením svým.
33