Víno.
To všecko bylo už... Obloha modrá, vlahý vzduch
a stezky putující do měsíce.
To všecko bylo už, ten nekonečný kruh,
jenž srdcem protáhne se...
Můj bože, barvotisková pohlednice...
To všecko slyšel jsi... Šum sametový obilí
a hvězdy zpívající nad hlavami.
Oh, kamarádi, čím jsme se to opili
a z které brázdy víno čepuje se?
Nekupte, nekupte, ten hospodský vás mámí!
A přece k tobě jdeme, starý, prastarý ty krčmáři.
Máš pořád stejný štít: U hvězd, u lásky, u měsíčka.
44
Nuž, nalej! Snad opít nás se tobě podaří,
nuž, nalej, dolej výš a třeba přelívej,
ať tvoje víno teče na znavená víčka...
45