PŘED SLUNCE ZÁPADEM

Vojtěch Martínek

PŘED SLUNCE ZÁPADEM
Před slunce západem rád barvy chytám a z květů těším se i pozdní jeseně. Jak milý dar teď hudby vlnu vítám, když tichou světnicí se nese tlumeně. Už dávno všecky rány nepočítám, jak osud bil mne v času proměně. Ne pro jiné, jen sobě verše splítám o lesích, šumu vod a knize, o ženě. Žel, okruh přátel každým dnem se úží a všichni neodvratně k temným břehům plynem. Když nad orvaným sadem vichor zaduní, když podzim zavane, vím, není růží. A přece nechci zatopit se stínem, jsem vděčen za smír v podzimkovém výsluní. 8

Kniha Poslední sonety (1976)
Autor Vojtěch Martínek