UMĚNÍ KLASIKŮ

Vojtěch Martínek

UMĚNÍ KLASIKŮ
Ach, umění, hra přeludů a vizí! Jdu hradní chodbou, věků stín ji kryje, to velkých postav stará galerie, už opředená namodralou přízí. Pod jejím nánosem mi zvolna mizí i pohled očí, lidská historie, už živý hlas ty tváře nerozbije a dávné touhy jsou mi zpola cizí. Však když se zvolna do těch rysů dívám, já cítím: tváře krví nabíhají, s uhaslou touhou potichu se sžívám, vždyť stíny ty – to kdys byl život celý, kdys vodily mě zázračnými kraji a slavným slovem dny mé provázely. 14

Kniha Poslední sonety (1976)
Autor Vojtěch Martínek