MĚSTO

Vojtěch Martínek

MĚSTO
Město svou velkou zpívá epopeji, tak slavnou, jak jen člověk zazpívá. Přívaly zvuků v ovládaném reji a plameny, kam zrak se zadívá. Teď v noci cítím: stroje burácejí, koleje duní, řinčí kladiva – a na obzoru zášlehy se chvějí: to v hutích teče řeka ohnivá. Vějíře světel, zvuků vlnobití, brutální příboj – prudce tebe chytí a všemi nervy vidíš, slyšíš jej. Velikým rytmem omámen jsi zcela, jak zatopí tě vlna rozhořelá – to obří orchestr svou zpívá epopej. 22