POD RŮŽOVÝM KEŘEM

Rudolf Illový

POD RŮŽOVÝM KEŘEM
Pod růžovým keřem, vůní jenž dýše, na lavičce úzké sedíme tiše, do ruky mé ruka něžná tvá pílí a čelo mé k čelu tvému se chýlí, bez hlesu do očí stále si zříme, do očí, v nichž množství hrdých snů dříme a duše má noří v tvoji se duši, jež zase v mém nitru sebe zřít tuší. Je nedělní jitro, nebe se směje a sluneční paprsk mile nás hřeje, viz, v oblaka modrá skřivan se vznáší a nadšeně zpívá o lásce naší, o dvojici, jež se k sobě teď shýbá, pod růžovým keřem dlouho se líbá. Toť černé syn šachty s továrny dcerou a oba dva strastí zmučeni sterou. 17 ...Já šest dní jsem kopal železnou rudu i od rána bušil do noci v hrudu, tys nahoře v dusné továrně stála a obrovských strojů výpary ssála, já celý jsem týden po tobě toužil a ve vzduchu zrak tvůj nad šachtou kroužil a nyní, když v náruč opět se béřem, jsme svoji zas zde pod růžovým keřem. Hle, milko má, v klín ti růže teď padla, hle, slzy tvé perla do ní se vkradla, ó, zvedni ji, zvedni, podej sem blíže, já s sebou ji vezmu do svojí chýže a ráno, až v šachtu odejdu temnou, ta červená růže musí jít se mnou a mnít budu, tebe že líbám zase pod růžovým keřem v slunečním jase. 18

Básně v knize Květy odboje: