VICHŘICE

VICHŘICE
Vichřice duje ze všech sil, babičko, kdo se to oběsil? Nuže slyš, vnučko má, co ti dím, stará jsem, zkušená, všechno vím a vím, že proto ten větru kvil, hodný že chlapec se oběsil, kterého milenka podvedla, s jiným jež choditi dovedla. Nemusí proto vát vichr ten a rušit náhle můj krásný sen, pakli jej milenka zklamala, sama hůl nad sebou zlámala, bez ní on mohl vždyť dále žít, nemusil proto se oběsit. 59 Vichřice duje ze všech sil, babičko, kdo se zas oběsil? Z podušek hlavinku pozvedni a na mne očkama pohlédni, proto ten vichr tě probudil, kantor že moudrý se oběsil, jenž za svou učenost trpěl hlad, do kličky zoufale hlavu klad. Trpěl-li hlad a též bídu měl, věšeti přece se nemusel, proč nevrh knihy jim na hlavu a neprch ve světa dálavu, jiným zas kázat svou učenost, na světě hlupců je tuze dost. Vichřice duje ze všech sil, babičko, kdo se teď oběsil? Teď je s tím věšením jiná věc, oběsil nyní se šílenec, vědět chtěl, kde sedí pánbíček a kolik na nebi hvězdiček, jak je to vůbec tam nahoře, proto se oběsil na dvoře. Když to jen takový blázen byl, nač pak ten vichřice sten a kvil? Ostatně, všichni jsou šílenci, kantoři vážní i milenci; vichřice neduje, chci již spát, o třešních sen se mi musí zdát! 60