PLVALA KREV

Rudolf Illový

PLVALA KREV
Plvala krev, plvala, smutný hled na zem vrhala, hleděla na svou rudou krev, srdce jí svíral trud a hněv, rusé své vlasy trhala, plvala krev, plvala. Plvala krev, plvala a vlečku dál vyšívala v chudobné, nízké světničce, v předměstské, úzké uličce, pohřební píseň zpívala, plvala krev, plvala. Plvala krev, plvala a s čela pot si stírala, zkosen byl záhy jarý květ – bylo jí teprv dvacet let – při práci tiše zmírala, plvala krev, plvala. 61 Plvala krev, plvala, o lásce kdysi snívala, o žití novém, radostném, zůstalo všechno jenom snem, hrana již kdes zaznívala, plvala krev, plvala. 62