BEZ VÁŠNĚ.

Jaroslav Haasz

Země je zeleň, běl a nach, z houštiny vane zlatý prach, paprsků teplých dlouhé střely z tetivy mračna vyletěly; sýkory hnízdí ve skalách: daleko rozpálených lad, tam, kde je ticho, šer a chlad; nejde sem z města hluk ni kouř, sterým tu ohlasem zní bouř, kradmo k nim svity vnikají; vesele vůkol sýkají. Za nimi duše snivá leť, zavři se v chladu, klidně hleď v záplavu poupat, ptactva shon, v kolébku vášně, plesů skon, v despoty pych, bol otroka, z daleka jen a s vysoka!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

836. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Leger)
  2. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  3. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sonet v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SCENERIE (Antonín Sova)
  6. VZKŘÍŠENÍ NA VSI. (Antonín Klášterský)
  7. DOMOV (Božena Benešová)
  8. XII. RAŠELINIŠTĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Na dušičky. (Josef Svatopluk Machar)
  10. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)