Čechové u Baltu.

Vincenc Furch

Otakar železný zas boj nový chystá, Vůdce on vítězný, při něm sláva jistá, Každý vojín prsa křížem si znamená, V sever táhne mládež roznícená. Otakar rekovný smělé vede voje Naproti pohanům do krutého boje, Do Sambie mhlavé, k moři baltickému, Nižádný vrah posud neodolal jemu. Staví na bojišti kříž a modly kácí, K Bohu křesťanskému Prušan se obrací, Vede král své Čechy, lítají prápory Již lev bílý hlídá v siné moře s hory! Hle tiché, velebné moře, obraz míra, Nepřehledně se před vojskem odevírá, Zelenavé vlnky na břeh vystupují, Otakara temným šumem pozdravují. Prápor český věje nad pomorským krajem, Klesají Čechové na kolena vzájem: Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli, Po prvníkrát moře baltické uzřeli. Zhasly hvězdy, zhasly rodu Přemyslova, Zkazila poslední plod ruka vrahova, Jiný se vyskytnul rod na stolci českém, Jak bludice počal rudým svítit leskem. Bludice nestálájezdí semotamo Bohatyrský Jan, aj bylo pod ním známo Na sedáních, v bitvách, po Evropě celé České rytířstvo cti žádostivé, smělé. Svět jej obdivuje, vrah se koří jemu, I vítězně táhne k moři sinému, Balt jej pozdravuje, vítá šumem tajným, Šeptá o shledání k synům cizokrajným! Zde ustal lev český u vítězném běhu, Hle červenobílý prápor věje s břehu: Hle voj zastavil sev tiché moře zírá, Ježto se velebně před ním odevírá. I hle kleká Jan a rázem jak na heslo, Celé vojsko české na kolena kleslo: Hospodine, pomiluj ny!“ slavně pěli. Po druhékrát moře baltické uzřeli. Slavně Jan pad v bitvě, zesnul Karel drahý, S ním v kochané vlasti pominul věk blahý, Mistr Hus upálen zahynul v Kostnici, Celý národ český povstal hanbu mstící. Pomsta nesmírnou v něm sílu probudila, Že celé Německo hrůza ohromila, Kněz kalich vyzdvíhá! za ním voj nadšený Veškeren odpůrník hyne poražený. Východ již a západ před nimi se třese, Voj k poledni, jiný v sever hrůzu nese, Marný všechen odpor, u vítězném běhu Vede Prokop voj k baltickému břehu. Hle před nimi tiše u velebné kráse Nepřehledné moře rozeprostírá se, Dojat jemným citem hrozný Taborita Oslzeným okem siné moře vítá. Kněz kalich vyzdvíhá, vojíni klekají, Zem opět viděnou Čechové líbají! – Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli. Po třetíkrát moře baltické uzřeli.

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

843. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vladislav Svorný. (Jan Nálevka)
  2. None (František Serafínský Procházka)
  3. PÍSEŇ ZÁPASÍCÍCH. (Josef František Karas)
  4. RIEGROVA ZÁVĚŤ (Bohdan Kaminský)
  5. None (Rudolf Medek)
  6. Nad Rizenburkem. (Vojtěch Pakosta)
  7. Karlu Sladkovskému (Josef Václav Sládek)
  8. OSVĚTA. (Václav Jaromír Picek)
  9. Na Vítkově hoře. (Eliška Krásnohorská)
  10. Na rozcestí. (Adolf Heyduk)