Hlas Tököliho.

Vincenc Furch

Maďar volá Turka bratra – bratr Turek nepřichází – Zatím hromoblesky orel Ruský a Rakouský hází. Maďar – Turek – jsou dva bratři; „slyšte, Turci, pospíchejte, Jak za časů našich otců, na pomoc nám přispívejte!“ Zapadá Maďarské slunce, noc své roucho rozprostírá – K vzdálenému půlměsíci Maďar roztouženě zírá: „Zjev se zase nad Uherskem, strašný, jasný půlměsíci, Tököliho duch tě volá, z hrobu se povznášející!“ – Hlídá Košuth k Cařihradu, klaní se a ruce spíná, Tököliho, Rakocyho časy Turkům připomíná: „Strašný, jasný půlměsíci, sviť nám v noci, přijď k pomoci – Tököliho duch tě volá – sviť nám v hvězdoprázdné noci!“ –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 4 místa; jsou označena takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby