Dumka.

Vincenc Furch

Jak matičku Vislu ledem Spoutal mráz – Tak severní světovládce Svázal nás – Teplé jarní slunce řeku Jistě vazeb sprostí: – Také naše pouto zničí Jasný den volnosti! – Jarní slunce vystoupilo, Hyne led, Hory, doly, nivy, lesy Kryje květ. Ale pouto vlasti polské Nerozvázalo se – – Slunce svobody ojczyzně Neukázalo se! Ejhle Polska – matky Slávy Dcera nejpyšnější – Život ze svých sester tráví Nejnepokojnější. – Ačač její trůn se sbořil – Ač dlí ona v prachu: – Její duch se nepokořil – Polska nezná strachu: S osudem se ona hádá – Válka to nerovná – Korunu svou zpátky žádá Svržená královna! – O království utonulém Polák dumky zpívá, A do Visly tajnošumné Truchlivě se dívá. Korunu ve vlnách vidí A trůn rozbořený – A svět staropolský celý V řece ponořený. Pominulo, utonulo Blaho polské země – Touhu po ztracené slávě Cítí polské plémě. Pominulo, utonulo Vše, co velké bylo – Jediné jen srdce polské – To se nezměnilo! Stála jabloň pyšná, květná, Vypínala čelo, V jejím listí mnoho ptáků Útočiště mělo. Ač se jabloň zelenala, Přec nekvětla zdarně – Nadarmo se radovala, Těšila se marně. Přišel soused nenadále A vzal jabka sobě: „Vyrostou jablíčka nová Na haluzích tobě!“ – Druhý k stromu přišel soused, Uříz ratolesti: „Peň já tobě pozanechám, Bude hnát a kvesti!“ – Třetí k stromu přišel soused A podťal peň jeho – A sůl házeno na místě Stromu skáceného. Polský meč královský Na tré rozlomen – Poslední král polský V hrobku položen. – Ale orel bílý, Raněn tolikrát – Ještě mrtev není, Žije posavád. Kde se bouřné mračno V světě stahuje, Tam se orel bílý Rychle zjevuje. V bouři jest mu volno – Orlu bílému – Jinde těsno, bolno Srdci polskému! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 2 místa; jsou označena takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

64. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Boj u Grochova. (Vincenc Furch)
  2. Kosa polská. (Vincenc Furch)
  3. I. Polák vezdy je opásán, (Vincenc Furch)
  4. Ostrolenka. (Vincenc Furch)
  5. SLEZSKÉ ELEGIE. (Josef František Karas)
  6. POLAN. (Karel Sabina)
  7. 586. V poslední dům když mne ještě nuká (Jan Kollár)
  8. Bílí kozáci. (Vincenc Furch)
  9. LXXVIII. Po Čechách a družné na Moravě (František Jaroslav Kamenický)
  10. LORD BYRON. (Josef Svatopluk Machar)