Touha.

Pavel Sula

Touha.
Přes pole letěly vrány nad vlhkou, omladlou zemí. V tom našem rozrytém koutě těsno tak, úzko tak je mi. S bělavým obláčkem dýmu za obzor vlaky se řítí, Ty tu tak s úzkostí čekáš, oči ti dálkami svítí. Po naší planince letí,letí bělavý obláček dýmu – – Vlak někam řítí se v dálku a já tu úzkostí dřímu. 3. III. 1903.
32