Píseň feministů.

Milan Fučík

Píseň feministů.
GOETHE-FAUST: „Das ewig weibliche zieht uns hinan!“
Dnes, Ženo, ztroskotána vláda tvá a sláva, pad’ trůn, jejž zbudoval ti Hellén geniální, tvá padla moc, tvé něhy panství triumfální, jíž božskou úctu píseň trubadurů vzdává, to jasné císařství pod štítem Panny, Ženo, dnes v kal a porobu je těžce poníženo. A klesla’s hluboko, jak nikdy neklesla jsi, až soucit duší jde nad tvojí tragedií, jíž smutné scény v tvář vši Lidskosť trpce bijí, svou velkost, posvěcení svoje ztratila jsi a nikdy více svaté poslání tvé, Ženo, tak jako dnes, nebylo znesvěceno. Jsou ale duše, jsou, jimž básníkova slova, jenž stvořil fantom ženy ze všech nejkrásnější, až v nitra hloubky zazvučela nejtajnější, a v chvění vroucí touhy volají zas znova: buď božství něhy tvé, tvé požehnání, Ženo, zas k jasu novému a slávě povznešeno. 33 Ať kouzlo ženskosti v ten zářný kraj nás vznese, kde radost života a věčno mládí vládne, ať květem život náš, jenž nikdy neuvadne, ať v očištěných srdcích touha naše pne se ku lásce mystické, v níž vše nám dáváš, Ženo, ať pro nás jméno tvé je zase posvěceno. Dej duši svojí vzlet a očisť srdce svoje, jdi hledat krásu tam, kde umění má stany, ať myšlénky tě sílí oheň požehnaný, ať v oslnivém jasu zaplá bytost tvoje, bys stála vysoko nad muži všemi, Ženo, by k tobě srdce jejich bylo povznášeno. Je smutný mužů osud, po tvé duši touží, chtí přemoci zlo v sobě, nový život žíti, však osamělí jsou a slabými se cítí, kol tvojich oltářů se s touhou v duši plouží – neb jen tvé sladké kouzlo, tvoje slunce, Ženo, jim sílu může dát, tvé nesmrtelné věno. Však chrámy tvoje prázdné, opuštěné zřeli, tvé mocné vlády zbytky, trosky zašlé slávy a v resignaci kloní zoufalé své hlavy – – – Jen hlouček statečných ten zdvihá výkřik vřelý: buď duše tvojich dcer z té bídy zachráněna, ať v těžkých hodinách nás může sílit žena, 34 ať vrátí se jí zase kouzlo sladké, svaté, ať vzplane ohněm ducha v novou zářnou krásu, ať vrátí se jí velkost slavných, zašlých časů a zbožnění a úcta v mužů duše vzňaté, ať ženskostí svou věčnou povznáší nás Žena – pak slední Fausta sloka hymnem bude pěna! 35