Písničky. I.

Milan Fučík

Sluníčko mé sladké, malé zas mi vyšlo nad obzorem, když se bylo smutně skrylo při poledni zamračeném. Díky, díky, sluníčko mé, sviť mi, sviť a nezapadej, mám tě tolik, tolik třeba, sviť a hřej, mě neopouštěj. Sviť mi něhou modrých očí, sviť mi v lesku černých vlasů, sviť mi v jasu svého smutku, sviť mi zvonkem svého hlasu... Je to zas ta stará píseň...? Ne, ta je zas celá nová, nové tóny – motiv starý – sladčí však je vždycky znova.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

83. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smír. (Bohuslav Květ)
  2. XXI. Rád sedám na břehu (Vincenc Furch)
  3. ZPĚVAČCE Z KRUCHTY. (Karel Červinka)
  4. DOBRÝ SADAŘ. (Richard Weiner)
  5. Povzbuzující. (Vincenc Furch)
  6. V ZÁTIŠÍ (Alois Jirásek)
  7. Deště v květnu (Stanislav Kostka Neumann)
  8. TESKNICE (Rudolf Medek)
  9. Vížka. (Svatopluk Čech)
  10. Jde hlas kolem jako smutná hrana (František Sušil)