Má duše jak ta příroda

Jiřík Luděk Moravský

Má duše jak ta příroda když k spánku hlavu skládá – ach vím, že jsi mne neměla a dosud nemáš ráda... Když květen ve svět zadýchal, jen teplo dýchal v kraje. A dodnes keři holému to teplo ve snách hraje. A dodnes duše v bolestech sny o jaře si spřádá – a přece jen jsi neměla mne nikdy – nikdy ráda...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

449. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Léčivý spánek. (Adolf Heyduk)
  2. ADDIO. (Vladimír Frída)
  3. Ó jaro, přijď... (Josef Kuchař)
  4. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. II. Ó nikdo nezná srdce mé ladit’ (Josef Kalus)
  7. SVÉ MATCE. (Vladimír Frída)
  8. 36. Zvadnou jara, pomrou léta, (Jaromír Březanovský)
  9. Spi, oh jen spi! jeť lépe tam, (Irma Geisslová)
  10. Zapomenout. (Bohdan Kaminský)