Vidění.
S holubic tichým úsměvem na rtech,
ve zraku věčného života Vesnu,
oslavené tělo oděno září a vůní –
tak mne druh zemřelý navštívil ve snu.
Ó milý, co plálo tvým sladkým, čarovným zrakem,
co mluvily ke mně ty zamlklé na věky rety?
Na strmé cestě s kalichem silného vína
lásky a naděje přišels mi ve ústrety?
Věstíš mi poselství slavné, že otevřeny tvé oči,
aby v umdlené zřítelnice padaly krůpěje nebeských Zoří?
Neseš mi krvavou pečeť s obrazem Věčného Mistra
a Života knihu, v níž ubohé jméno tvé paprskem hoří?
Viděl jsi brázdy prýštící krví na mladém čele,
rozryté němých bolestí ostrými pluhy,
viděl jsi ostny kajicníkova roucha na zsinalém těle
a smečku hladových vášní spoutanou žhavými kruhy –
a jdeš mi říci, že ve zlatých Sionu věžích,
kde váží se Smrti a Života cena,
Pán milosrdně vzhlédnul na zbloudilého syna
a vina jeho odpuštěna?
35