Starý šumař

Jan Karník

Starý šumař
Ještě já si zašumařím, i když často píseň mařím u zamčených vrat. S trubači jdu domovinou, noty, které nepominou, chceme vyhrávat. Hrajem píseň vytrvale o lásce až k smrti stálé, jak nám v srdci žhne k zemi, která předků kosti jako zlatá zrna hostí, sémě tajemné. Hrajem píseň nekonečnou o lásce, jež vatrou věčnou spájí věrných rod, o lásce, jež nedbá na nic, 10 přenáší se ostny hranic, hlubinami vod. Hrajem lásky píseň sladkou, jako když se shledá s matkou při návratu syn – už ji neopustí více, dražší mu nad zřítelnice mateřský je klín. 11