Když listí padá...

Milan Fučík

Jdu zmlklou zahradou, kde podzim nádherný své barvy rozestlal a zpívá smutek svůj. A já tak miluji ten podzim nádherný, jdu zmlklou zahradou a zpívám smutek svůj. Tu píseň odstínů vždy slýchám s rozkoší, tak jemně sladěných, tak melancholicky, žár leta planoucí v ní tiše dohásíná, po žhoucí zeleni zbyl rudý uhlík jen. Má duše vášnivě se koupá v barvách těch! Plá jemnou rozkoší ta jejich harmonie, to síň je svatební, jež byla zdobena kouzelnou paletou zlata a červeně. A chtěl bych věčně žít v té sladké náladě, v bohatství kouzelném zlata a červeně, jímž září zahrada, kde podzim nádherný ty barvy rozestlal a zpívá smutek svůj...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

714. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jaro jest! ( K. Egor)
  2. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  3. MELANCHOLICKÉ MĚSTO (Rudolf Medek)
  4. V DALEKÝCH OBZORECH. (Zikmund Winter)
  5. Pro mne již nevzchází jaro. ( K. Egor)
  6. TEĎ TEPRV...*) (Xaver Dvořák)
  7. ČIŽBA (Otokar Březina)
  8. SEN JEDEN SVÍTÍ... (Otokar Březina)
  9. PROLOG (Rudolf Medek)
  10. Podzimní večer. (František Taufer)