Zas ve snách...

Karel Dewetter

Zas ve snách...
Zas ve snách zřím tu snivou krajinu, kde dávnověké stromy chlad svůj kladou – tam staré révy sladkém ve stínu mně v lokty skryla krásnou hlavu, mladou. Tu píseň tklivou chtěl bych slyšet zas, již zpívala mi jarních za soumraků – sníh lilijí jí věnčil plavý vlas a křišťál slzy chvěl se v sladkém zraku. Ó západy! Jak rád jsem vždy je měl! Kol skrání vínek z rubínů jí vily – lesk červánků kdy na vodách se rděl, jak smutně krásný úsměv vodní víly. V ta údolí, jichž zdroj jen rušil sen, já zbloudil s ní, noc od hor schýlila se – v báj stříbrnou kdy kraj byl proměněn, jak luna velká v čisté vzplála kráse. O modré stíny! Noci zářící! Hvězd zraky zlaté, snící v nebes hloubi! – – a v keřích z duše lkali slavíci a já ji krásnou líbal v hlohů loubí – – Zas ve snách zřím tu snivou krajinu, kde dávnověké stromy chlad svůj kladou – tam staré révy sladkém ve stínu, hrob navždy skryl tu krásnou hlavu, mladou – 49