Tak v dál...

Karel Dewetter

Tak v dál...
Tak v dál mi prchlyprchli zlatí snové, jež spíjeli mě svojí hrou, jak duhokřídlí motýlové, když laškují si s květinou. Mé vidiny se rozplývají, co zářilo mi, prchá v stín – jen krásné tvoje zraky plají mé duše temných do hlubin. Mně v noc již sotva hvězda vzplane a růže pro mě ztrácí krás – jen slza zbyla mi, jež kane, jak perla nejdražší s tvých řas. 53