Ne v bouři dnů...

Karel Dewetter

Ne v bouři dnů...
Ne v bouři dnů, kdy obzor tmavý kol trhá vášní rudý blesk, kdy mračna letí kolem hlavy a v srdce hloubi padá stesk – ne v chvíli té, kdy v zanícení má hruď se city rozchvěje, kdy duše, lyra, v tichém znění svých hlubin ohlas zapěje, ne, zadumán kdy zřím ti snící v tvém tmavém oku perlu spát, a přes tvé čelo dumající se chmury vidím ubírat – leč v rakvi tich až budu spátispáti, dej polibek mi na čelo! o tenkrát vše se ke mně vrátívrátí, co kdys mi v žití chybělo. 76