Pěvkyni, která zpívala arii z Mozarta.

Karel Dewetter

Pěvkyni, která zpívala arii z Mozarta.
* Rád vzpomínám – Již do soumraku se halil vlídný pokoj ten – svit krbu hrál jí v modrém zraku – dešť venku šlehal do oken. Tak mladá byla, krásy plna a o klavír se opřela – a v hrdle jejím zlatá struna se v sladké písni rozchvěla. * A zpívala akkordů znění – tak sladkou notou, zvonivou – jak skřivan v jitra uzardění svou píseň jásá nad nivou... A zpívala, jak ve sítině hrá vánek, jako nápěv vil, jak slavík touží v keřů stíně, jež milujících hlavy skryl. * A v jejím hlase se cos chvělo jak ševelem vzdušných per, kdy anděl oblétá ti čelo 95 a v sny ti šeptá v podvečer. To zvuky byly krásné snivé, jak konejšící struny hlas, jak lkání flétny sladkomřivé ve kraji tichém, v jara čas... A co tak pěla v pozdní chvíli hle, u klavíru, jako v snu stál divuplný přízrak bílý s parukou, v kroji dávných dnů... V dlaň hlavu skryl a slouchal tiše a kolem rtů mu úsměv hrál – – O Mozarte! to z duchů říše ten zpěv tě na zem odpoutal! A dozpívala, a co hlasný – kol pěvkyni zněl potlesk vstříc – co ona klopí zrak svůj krásný svou zlatou hlavu sklánějíc – – Co já jí žehnal slzy v řase, stín mistrů se k ní schýlil blíž – a políbil ji čelo v kráse, a tiše zašel v duchů říš. 96