III. Bůh koná dosavád Svých velkých zázraků

Irma Geisslová

III.
Bůh koná dosavád Svých velkých zázraků Bůh koná dosavád Svých velkých zázraků
 v tom zemském našem kraji, když jeho milosti k nám vzplanou z umění, neb nástroj rozehrají. Kdož bloudí mořem běd, jím náhlý zvuků proud je maják zlatorudý, jímž šero setřesou jak harfou Davida Saul král své těžké trudy. Když úpal všednosti cit krásy hubí v nás, že klesáme až k zemi, proud zvuků skropí nás jak rosa přečistá ve stínu pod větvemi. Má v hudbě vůdkynivůdkyni, kdo hledá Božích stop, jak slavík houští dumné, když hudba zazvučí, on vyzná v jásotu – „hleHle krása – Bůh je u mne!“ 26 18 20./III. 86.
Básně v knize Básně (in Z literární pozůstalosti Irmy Geisslové, svazek 1):
  1. Štěstí a utrpení.
  2. Cena ženy.
  3. Na hřbitově.
  4. Pohřeb na moři.
  5. Cherubové nad žalářem.
  6. Domov.
  7. Hovory.
  8. Pohovění.
  9. Praha.
  10. Sůvičkám je zima.
  11. Naděje.
  12. Jako děti.
  13. Pomalu.
  14. Lilie.
  15. Způsobné kočičky.
  16. I. Ta chvíle štěstí paprskem je v tmách
  17. II. Zní melodie sladce mohutná...!
  18. III. Bůh koná dosavád Svých velkých zázraků
  19. IV. Již růže pučí, skřivan hlaholí,